Traduje se, že za objev hedvábného vlákna, roku 2640 před naším letopočtem, vděčí Číňané císařově ženě Si Ling-Š. Císař Chuang-Ti jednoho dne požádal svou ženu, aby vypátrala, kdo ožírá jeho posvátné morušovníky. Císařova žena tedy šla a na morušovnících objevila bílé housenky, které zrovna snovaly lesklé zámotky svých kukel. Zámotky se jí zalíbily a tak si je ponechala. O něco později upustila nedopatřením jeden zámotek do horké vody a zjistila, že ze zámotku je možné odmotávat tenké a jemné vlákno, které je možné navinout i na cívku. Výroba čínského hedvábí pak zůstala více než dva tisíce let tajemstvím.
Jak výroba probíhá?
Výroba hedvábí se skládá ze čtyř částí:
1. Pěstování morušovníků.
2. Chov motýlů bourců morušových.
3. Rozmotávání hedvábných vláken ze zámotků kukel na cívky.
4. Tkaní látky z hedvábného vlákna.
Třpytivý povrch na hedvábných látkách vzniká odrazem světla od bourcových vláken, neboť jejich průřez není kulatý, nýbrž trojúhelníkový. Hedvábná vlákna jsou vlastně výměšky žláz bource morušového, které na vzduchu rychle ztuhnou a vytvoří dvojici tenkých vláken, které jsou spojené zvláštní látkou, která je jakýmsi druhem klihu. Průměrná délka hedvábného vlákna namotaného na kukle potom dosahuje úctyhodných tři sta až devět set metrů.
Bourec morušový
Bourec morušový má několik příbuzných druhů. Jeho housenky se živí listy nejrůznějších druhů stromů, avšak nejkvalitnější hedvábí pochází právě od bource morušového.
· V Číně jsou morušovníky pěstovány jako nízké křoví, aby se jeho listy daly snadno trhat. Těmi se potom krmí housenky bource morušového.
· V Číně říkají, že bourci morušoví mají rádi teplo, sucho a čistotu. Naopak jim prý velice vadí hluk a zápach smažených ryb, slzy, či křik. Zajímavostí je, že bourci morušovému nesvědčí přítomnost těhotných žen, anebo žen těsně po porodu.