Není pochyb o tom, že schody se staly již prakticky nezbytnou součástí našeho života. Již jako malí se učíme po nich chodit, a časem si tak vytvoříme svalovou paměť, díky které nemusíme na jejich překonávání prakticky ani myslet.
Jejich popularita je pochopitelná, když vezmeme v úvahu, že se jedná o v současné době nejlepší možnost, jak překonat velký výškový rozdíl relativně prudkým stoupáním. To totiž šetří místo. Pokud bychom používali nakloněnou rovinu, pak by musela být podstatně delší. A to by v našich budovách nebylo možné.
Vzhledem k jejich rozšíření je také pochopitelné, že si prakticky ani nevšimneme, z jakých nejrůznějších materiálů mohou být vyrobeny. Jistě, zdaleka nejběžnější je beton, zejména v interiéru. Ten je pak překryt nejčastěji linem, někdy pak dřevem, které mu dodávají lepší vzhled a chrání jej před drolením.
Ovšem to, že se nejčastěji používá, rozhodně neznamená, že je to jediný možný materiál. Zvláště ve starých budovách můžeme narazit například na dřevěné schody. Ty se v minulosti hodně používali, neboť dřevo bylo levné, snadno dostupné a poměrně lehce zpracovatelné. Dnes jej však nahradily modernější materiály.
Jedním z méně obvyklých typů, na který můžeme narazit, je i ocelové schodiště. To, jak již název napovídá, je vyrobeno z oceli. Používá se především ve venkovních prostorách, neboť dobře odolává vlivům počasí.
Jistě, nevypadá nejlépe, proto jej najdeme obvykle v nějakém zastrčeném koutku, kde sice poslouží, avšak není příliš na očích.
Možná, když jste po něm šli, jste si všimli, že jednotlivé schody mají strukturu rohožky, tedy nejsou tvořeny jednolitou plochou, nýbrž mříží s relativně širokými okny. To má samozřejmě svůj důvod. Tím je, že by se po dešti a zvláště v zimě mohly snadno proměnit v kluziště. O tom, jaké nebezpečí by to přinášelo, není třeba mluvit.
Je tedy jasné, že i tento typ má svůj účel. Neměli bychom jej tedy odsuzovat jen proto, že nevypadá tak dobře, jako jiné.