Zjišťovat, zda lidé peníze potřebují a chtějí, je zcela zbytečné. Protože už v předstihu všichni víme, jak by vypadal výsledek takového výzkumu. Všichni respondenti by se shodli na tom, že jsou peníze potřeba a že je i oni osobně stejně jako kdokoliv jiný touží mít, a to v co nejhojnějším množství. To aby si kdokoliv z nás mohl nakoupit všechno, co ke své existenci potřebuje a co se jinak než za peníze prostě sehnat nedá.
Peníze jsou tedy něco, co určitě nemůžeme postrádat. Bez peněz by nebyly nákupy, bez nich by nebyly výrobky či služby a bez toho by nebyl spokojený a možná také žádný život. Zatímco když máme peníze, máme všechno, na co si jenom dokážeme vzpomenout.
Ten, kdo má peníze, má pochopitelně nejenom ona kovová kolečka nebo potištěné papírky. Peníze, to je i záruka spokojeného nebo aspoň spokojenějšího života, peníze jsou i moc, i sláva. Prostě jsou pro nás peníze pomalu vším. Můžeme díky nim ledacos, někdy dokonce všechno, na co si jenom vzpomeneme. A proto usilujeme naprosto samozřejmě o to, abychom si jich vydělávali tolik, kolik se jenom vydělat dá. A když se nedaří vydělat, jsme aspoň rádi (i když pochopitelně nejásáme), že máme sociálně orientovaný stát, který nám přispěje ze společné kasy, abychom neumírali hlady na ulici.
A když nám peníze scházejí? Pak si je pochopitelně nejednou aspoň půjčíme. Což není rozhodně žádná výhra, což se nám může leckdy prodražit a někdy i vymstít, ale když jsou peníze potřeba, může být i toto řešení pomocníkem. Anebo je třeba ukradneme či zpronevěříme, což už se ale rozhodně nevyplácí. Nebo by se to provinilcům aspoň nemělo vyplácet. Protože jsou peníze poskytovány lidem za odvedenou práci, za to, co tito poskytli jiným, aby si mohli dopřávat pro změnu to, co ostatní nabízejí jim. A kdyby všichni jenom kradli, byly by sice peníze, ale nic bychom si za ně nekoupili.